jde to se mnou od devíti k pěti

Měla jsem takový ten intimní moment sama se sebou, kdy jsem nechávala myšlenky volně se rodit v hlavě, zatímco moje nohy sbíraly kilometry na území Lombardie. Okolo mě se vlnila hladina jezera a vznášely syrový hory. Tehdy přišla ta tvrdá, ošklivě potlačená myšlenka: „Vždyť já vlastně nejsem šťastná.“

A pak jsem se musela vrátit domů a přijmout fakt, že jsem si 29 let nastavovala život a nastavila jsem ho špatně.

Příští rok mi bude třicet a furt čekám na to, jak bude chutnat dospělost. V patnácti jsem si myslela, že chutná jako svoboda. V sedmnácti jako dokonale vychlazený suchý bílý. V osmnácti dospělost nepřicházela a život začal chutnat jako portský, trval jako nekonečně dlouhý noci, které zatmavovaly osamělou prázdnotou. V pětadvaceti přestal chutnat, ale začal vonět. Jako peníze, co chtějí udržovat ekonomiku v chodu. Jako naplněná kariérní ambice, co měla potlačit každej jeden osobní neúspěch.

Tolik chutí, vůní, které s dospělostí nemají nic společného, ale způsobily chaos v mém vnitřním kompasu. Protože proč jinak se koukám do zrcadla a vidím pořád tu patnáctiletou naivní holku, co čeká, až přijde svoboda? Co nebude ani chutnat, ani vonět. Co nebude svírat, ani tížit. Jen existovat.

Kompas je ovlivňován magnetickým polem a každý z nás má okolo sebe spoustu severů, který stáčejí naši střelku. Sever je moje máma, která vidí stabilitu v jistotě. Je to bývalý kolega, který si myslel, že bych neměla být tak hlasitá. Kluk z Tinderu, kterému jsem nepřišla dostatečně zajímavá, aby mě pozval na druhý rande. Babička, která si myslí, že je načase, aby se stala prababičkou. Jsou jím sociální sítě, které mi říkají mně i ostatním, jak bych měla vypadat, co nosit.

V mém životě je tolik severů, že už ani nevím, kde je jih. A je to zvláštní pocit, uvědomit si, že jseš špatně. Máš vlastně všechno, co bys měl chtít. Ale není to ono.

Renton to tehdy řekl líp jak já: “Vyber si život. Vyber si práci. Vyber si kariéru. Vyber si rodinu. Vyber si zatraceně velkou televizi. Vyber si pračku, auto, hypotéku. Vyber si život. Vyber si Facebook, Twitter, Instagram a doufej, že někdo, někde, tě má aspoň trochu rád. Vyber si, že budeš vykládat svůj život, jakoby měl na něčem záležet. Vyber si reality show, miliony důvodů, proč se sám nenávidět. Vyber si, že budeš sedět a dívat se, jak život ubíhá, zatímco máš všechno, a přitom k ničemu. Vyber si budoucnost. Vyber si život.”

Já si ale vyberu líp. Jdu hledat jih. Ať už to znamená, co to znamená, i za cenu toho, že bych tam vlastně neměla bejt.